Dejte si vodu s ledem a pohodlně se usaďte. Jsme tu s dalším dílem seriálu, tentokrát psaném ve velmi horkém letním dni.
Toto je čtvrtý článek ze série, kterou najdete na našem webu pod názvem „Střípky dějin umění“. Odkaz na seznam všech článků najdete zde.
REMBRANDT (15. 7. 1606 Leiden -8. 10. 1669 Amsterdam)
Noční hlídka není noční
Letos uplyne 350 let od úmrtí ve své době nedoceněného a padlého umělce. Kdo by neznal jeho „Noční hlídku“, která ve skutečnosti není vůbec nočním výjevem, jen barvy na ní lakem ztmavly, nebo Anatomii doktora Tulpa?
Signatura R H L
Narodil se v holandském Leydenu do rodiny mlynáře. Celým jménem Rembrandt Harmenszsoon van Rijn. Ono „d“ ve jméně začal používat ve svých signaturách až od roku 1633, do té doby se podepisoval také jako RHL – což je zkratka jeho latinsky znějícího pseudonymu: Rembrandus Hermanni Leydensis. Učiteli Rembrandta byli Jakub van Swanenburgh (od 1606) a Petr Lastmann (od 1623). V roce 1630 se přestěhoval do Amsterodamu, kde si otevřel svou učňovskou dílnu na Bloemngrachtu a čtyři roky na to se oženil.
Manželka Saskia
Jeho první žena, Saskia van Uilenburgh, pocházela s bohatého rodu, v devíti letech ale úplně osiřela. Obě její sestry, u kterých střídavě pobývala, se provdaly za Čechy – Antje byla provdaná za Jana Makovského z Lobcenic a Titie za komisaře Františka Kopala. Možná to je vysvětlení, jak se Rembrandt dostal k nápadu namalovat obraz, sice nedokončený, Jana Žižky z Trocnova. Uložen je ve sbírkách švédského národního muzea ve Stockholmu. Saskia zemřela v roce 1642. Z její smrti se Rembrandt nikdy nevzpamatoval a stal se postupně dlužníkem.
Služka či družka
Dlužil i své přítelkyni – původně vlastní služce, s kterou udržoval vztah. Hendrickje Jaghersová (Stoffelsová?) se mu ale snažila co nejvíce pomáhat, otevřela si dokonce spolu s Rembrandtovým synem obchod s obrazy, aby mohli splácet dluhy. Ani to ale nestačilo a v roce 1656 už nebyl Rembrandt schopen dluhy splácet a musel v nucené dražbě prodat svoje sbírky, malby a rytiny. Do dvou let přišel o všechen svůj majetek. Zemřel v zapomnění a sám.
Až příliš častá smrt potomků
Po prvních třech dětech, které měl se Saskií (syn a dvě dcery jim brzy po narození zemřeli), se až syn Titus dožil dospělosti, v 27 letech ale zemřel. Rembrandt svého syna i snachu přežil jen o rok. Zůstala po něm dcera Cornelie, kterou měl s druhou ženou, a tehdy osmiměsíční vnučka Titie.
R+R
Aneb, proměny vnímání a srovnávání Rembrandtova díla s Rubensovým.
Zejména v 18. století byl Rembrandt hanoben, světlo na jeho osobu vrhly zpátky až studie Scheltema a Vosmaerse. Rembrandt je velice často srovnáván s Peterem Paulem Rubensem. Dílo obou těchto velkých mistrů 17. století mělo obrovský dopad na jejich současníky a ovlivnilo i příští generace malířů. Tvorba Rembrandta a Rubense, jejich jednotlivé styly a přístupy se od sebe ale značně liší. Stejně jako území, z kterého pocházeli. Rembrandt žil na protestantském severu a Rubens je spjat s katolickým jihem. Tomuto rozdělení předcházela nizozemská revoluce, která se nevyhnula ozbrojenému konfliktu. Sever Nizozemí byl nakonec uznán jako nezávislý stát a jih zůstal pod katolickou nadvládou španělských Habsburků.
Rembrandt malířem temna, Rubens světla
Rembrandt Rubense obdivoval, ale když Rubens přijel roku 1636 do Holandska, navštívil prý všechny tehdy známé malíře, jenom Rembrandta ne. Víme, že dokonce určitou dobu vlastnil Rembrandt ve své rozsáhlé sbírce umění jeho obraz Hrdina a Leander, než ho prodal obchodníkovi za 530 guldenů. Vliv umělcova díla se promítá do jeho tvorby, což je patrné hlavně v jeho raných dílech z Amsterodamu.
Hrdinný patos versus realistické zpodobnění
Na Snímání z kříže z let 1632/3 například přeměnil Rubensův hrdinný patos do silně realistického zpodobnění, čímž mistrovsky přiblížil divákovi Kristovo utrpení. Rembrandt se vypořádával s Rubensovým vlivem v tomto svém prvním období, které trvalo až do přelomu let 1635/6 v celé řadě dalších děl, alegorických i historických maleb s postavami v celoživotní velikosti. Zatímco Rubens svoje díla téměř nesignoval, Rembrandt tak činil neustále, ale některá opatřoval pouze podpisem ve tvaru Rembrandt inventor, nebo s dodatkem cum provileg, pokud nevznikla celá jeho vlastní rukou. Rembrandt také namaloval asi 40 svých autoportrétu, Rubens jen 4. Rozdílně oba mistři vnímali starověké umění. Pro Rubense zůstalo nepřekonatelným ideálem a podle Rembrandta bylo dávno překonané.
Nejnásilnější scéna 17.století
Vezměme si Rubensovo dílo Prometheus z roku 1618, s kterým se Rembrandt vyrovnával v roce 1636 svým dílem Oslepení Samsona. Převzal Rubensovu kompozici, ale na rozdíl od něj nenamaloval heroickou postavu s krásným tělem, nevidíme žádný odkaz ke klasické anatomii nebo proporcím. Rembrandt se nezaměřuje na půvabná gesta ani pózy, ale ztvárňuje postavu tak, aby ji co nejvíce přiblížil vnímání diváka. Obraz přizpůsobuje svému chápání toho, jak by se mohl příběh skutečně odehrát a snaží se o co největší přiblížení výjevu světu zkušeností diváka. Aby jím byl co možná nejvíce zasažen a mohl se vcítit do zobrazované postavy. Zatímco Rubens v obraze Prometheus soupeřil figurou s Tizianem, pro Rembrandta to byla příležitost překonat oba dva. Nejnásilnější scéna století byla na světě.
Několik dalších uměleckých děl najdete v galerii pod článkem. Jako zdroj posloužila Wikipedie.
PV