V posledních dnech je tak pěkně, že to přímo vybízí k večernímu posezení na zahrádce příjemné hospůdky. Neodolala jsem. S mužem jsem se vydala na Kocoura. Zasvěcení jistě ví, co je to za mok. Ostatním napovím, že je to zlatavě žluté a když sklenici zvednete proti slunci, uvidíte, jak dnem unavené bublinky pospíchají směrem vzhůru, do bělavé peřiny. Tam se uvelebí, jedna vedle druhé a čekají, až se s nimi stane, co jim je souzeno. No prostě, šli jsme na pivo.
U stolu jsme probírali náš den a pak došli jako vždy k více, či méně hlubokému tématu. Náš rozhvor plynul a mě stále více přitahoval uši rozhovor páru vedle nás. Já vím, že se to nemá, ale tohle se fakt nedalo. Slova , která se ke mne drala bez pozvání byla pro mne velmi úsměvná a legrační. Byla naštěstí určena jiným uším a byla zřejmě myšlena zcela vážně. Věty byly plné lechtivých dvojsmyslů a narážek, až mě té posluchačky bylo skoro líto. Nevydržela jsem a podívala jsem se Postarší pán lámal srdce vnadné děvy. A jí jeho hra dost bavila. No ale proč to píši… Ona vypadala jako vystřižena z plakátu Andy Warhola.
A tam mě to seplo.
Tohle je opravdu náhoda. Před časem v jsme v kurzu malování v Ateliéru Šum pracovali právě s tématem pop- art a já jsem úplně zapomněla zveřejnit fotky zdařilých výtvarných prací našich studentů.
No a co je pop art?
Vyzývavá , nebo naopak mdlá barevnost, opakování, dvojsmysly.? Konzum přetavený v umění? Předměty denní potřeby převedené do motivu? Velký formát? No a to vše mi právě připomněl ten pár na zahrádce naší oblíbené hospůdky. Nechápete souvislost? No to musíte do kurzu malování. Třeba se tam potkáme a já vám budu moci objasnit tok mých myšlenek podrobněji. Možná ani nebudu muset. Kurzy malby a kresby vás možná přinutí uvažovat podobně.
Takhle jej vnímají účastníci kurzu malby.
Tohle vzniklo po teoretickém výkladu o popartu. K kurzu lektora Pavla
