Náš ateliér sídlí na Praze 1 kousek od Národního divadla v ulici V Jirchářích 14. O historii této ulice a domu jsem již psala před časem v článku Ateliér nebo prádelna. Dnes půjdeme na procházku a podíváme se po našem okolí, tedy po Novém Městě. Umělecký duch vznášející se nad Národním divadlem se rozptyluje stále více po okolí, tak jako mlha pozdního léta máčecí si nožky ve Vltavě. Tento Genius loci Zlaté kapličky ovlivňuje život lidí  po mnoho generací. Rozfoukejme ten mlžný opar a nakoukněme do oken našich sousedů, obyvatel Prahy 1.

Naši bývalí sousedé

Ema Destinová

dcera důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše pana Kittla se narodila v Kateřinské ulici č. 7. Dětství prožila mimo jiné i na Novém Městě a proto bylo logické, že se ve 20 letech pokoušela dostat do obsazení v Národním divadle. Byla odmítnuta. To v Berlíně, ji v témže roce přijali s otevřenou náručí. Když o 10 let později zpívala v Metropolitní opeře v New Yorku, vedení ND si asi rvalo vlasy na hlavě. Na jejím rodném domě je pamětní deska z růžového mramoru se zlatým písmem.

Antonín Dvořák

hrával v kostele sv. Vojtěcha na varhany, bylo to po svatbě s Annou Čermákovou, kterou původně učil hrát na klavír. Jeho prvotiny nebyly totiž úplně vyhledávány a tak se nějak živit musel. Kostel sv. Vojtěcha je od nás kousek a najdeme na něm pamětní desku s letopočtem 1874-77. To je doba, kdy zvuk varhanní píšťaly rozezníval rukama  i nohama mladý Antonín. Jejich libé tóny by se při troše představivosti mohly nést až k nám do Atelíéru ŠUM.

Dalším skladatelem- sousedem byl Leoš Janáček.

Pamětní desku najdeme  na Karlově náměstí, kde nějakou dobu pobýval. Všimla jsem si jedné podobnosti v životě těchto dvou muzikantů. Leoš Janáček si totiž vzal rovněž svoji žačku.  No a když jsme u těch rodinných provázaností, tak musím zmínit  pravnuka Antonína Dvořáka,

Josefa Suka.

Tento houslista žil na Karlově náměstí 5 až do roku 2011. Dům kde žil zdobí kovová pamětní deska. To jsem ale již hodně daleko od nás a téměř v současnosti. Otáčím se zpět do historie a procházím Myslíkovou ulicí, kde František Škroup složil nápěv písně Kde domov můj, pozdější národní hymny, v kterém čísle nevím, ale v Myslíkově 13 najdeme mramorovou pamětní desku, která nás upozorňuje, že zde žil a zemřel František Čelakovský. Docela dost velikánů naší kultury na jednu ulici, nemyslíte.

Jaroslav Ježek

Přemýšlím, jestli Modrý pokoj ovlivnil text slavné písně Voskovce, Wericha a Ježka- Tmavomodrý svět. Říká se, že  inspirací byl spíše Ježkův šedý zákal, kterým trpěl od dětství. Tak kdo ví. Modrý pokoj Jaroslava Ježka najdeme i s pamětní deskou z červeného mramoru  a bronzovou bustou v Kaprově ulici 10. Pokoj je otevřen každé úterý, je totiž v soukromém bytě.

„Netoliko že je tma
Ale nevidím
vím že je tu všude tma
já ji nevidím
vidím jenom to že nevidím nic,
když připustím že vidím,
Mněl bych vidět víc,
svou hlavu trup, dvě ruce
nohy nevidím
tak, kam se poděl můj doposud dokonalý zrak
na všem leži nerponiknutelně modrý mrak
tmavomodrý mrak.
Sám nevím ani kudy jíti mám a kam,
a to že na hlavě tmavomodrý klobouk mám,
to je právě klame.
Nemám hlad, však co mi na plat,
že mi chutná.
Co na plat, že ač nemám plat, duše smutná.
Pět neděl sedum hodin tři měsíce a šest let,
melancholicky sem pozoroval svět. Tmavomodrý svět.
Pět neděl sedum hodin tři měsíce a šest let,
melancholicky sem pozoroval svět. Tmavomodrý svět.“

Balič starého papíru

Před Sametovou revolucí byly ve Spálené ulici 79 Sběrné suroviny, kde pracoval jeden známý balič starého papíru. Ano inspiraci zde pro knihu Příliš hlučná samota našel Bohumil Hrabal. Na domě je pamětní deska s kresbou hlavy a textem, že zde pracoval v letech 1954-59.

V Benátské ulici 3 se narodil Jestřáb

Bylo by to asi možné i my v centru totiž kolem sebe máme přírodu. Žofín, Slovanský ostrov, Kampu, Petřín a hlavně Vltavu. Jestřábem z Benátské ulice byl však slavný spisovatel Jaroslav Foglar narodil se zde v roce 1907.

Velká výzva a nechuť

Náš Ateliér ŠUM se věnuje oborům výtvarným a tak musíme zmínit také slavného souseda malíře Vojtěcha Hynaise. Ostrovní ulice je coby kamenem dohodil. V domě v Ostrovní ulici  č. .2 žil od roku 1824 do roku 1925 kdy zemřel tvůrce opony Národního divadla. Vojtěch Hynais. Na to pozorné chodce upozorňuje traventinová deska s bronzovou bustou. Hynaisovi se ovšem do výzdoby Národního divadla moc nechtělo, svolil až po velkém naléhání.

Braun kupcem

O poznání dále je Dům U kamenného stolu na Karlově náměstí, ale jeho obyvatel je tak významný umělec, že jej musím zmínit. Matyáš Bernard Braun. Ten tento dům, který je v přímém sousedství Novoměstské radnice koupil v roce 1714 za 2915 zlatých. Pamětní deska nese text: „Braunův dům „U kamenného stolu“ později „Salmovský“. Původně dva gotické domy jichž dispozice je zachována ve sklepech. Z renesanční přestavby dochováno dvorní křídlo a portál z druhé poloviny 16.stol. Dnešní podoba domu je z pozdně barokní úpravy z druhé poloviny 18.stol. snad od J.J.Wircha. Dům patřil v první polovině 18.stol. rodině barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který zde 15.února 1738  zemřel“.

V předchozím odstavci jsem použila téměř mimoděk sousloví, že  Braun je významný umělec a přitom od smrti tohoto umělce již uplynulo pár století. Přivádí mne to k myšlence, že Tvůrčí duch poletující nad oblastí Nového Města nepočítá zřejmě letopočty, tak jak jsme zvyklí my.

Podle jeho příkladu tedy volně přecházím od vrcholně barokního sochaře k  současným sousedům.

K sousedům zajdeme rádi na kus řeči,pozorná hostitelka přinese něco k jídlu a pití, pustíme si hudbu, která podkreslí naše setkání, nebo si ji dáme pěkně nahlas a to už tanec zvedá naše tělo. Je to tak dobře, přeci nemůžeme pořád jen kreslit a malovat.

Výtvarné zážitky najdete u nás v Ateliéru ŠUM a to ostatní u našich sousedů

Sousedům chci vlastně touto cestou poděkovat.

Jsem ráda, že s vámi Ateliér ŠUM může sdílet společný prostor. Vážím si vás, že se denně proplétáte davy lidí do svého domu, že přes všechna negativa centra města toto centrum neopouštíte. Že zde hledáte a nacházíte pozitiva.  To proto je v našich výtvarných kurzech pro vás připravena sleva. Sleva pro obyvatele Prahy 1

Kam zajít po našem výtvarném kurzu v srdci Prahy 1 ? No přeci k sousedům, k těm současným.

Mají pro nás dveře otevřené.

Kam za poučením?

Knihovna Václava Havla je za rohem.

Sbírá a shromažďuje všechny materiály, další artefakty a myšlenky dramatika, disidenta komunistického režimu, posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla. Dále pořádá různá čtení, debaty a představení i jiných autorů. Knihovnu V H najdete v Ostrovní 13.

Klub cestovatelů,  kam cestovatelé chodí, když necestují.

Masarykovo nábřeží 22, dobře se tu najíte i napijete, ochutnáte rozličné čaje. Pořádají se tu přednášky, besedy, promítání z cest. Najdete zde cestovatelskou knihovnu a možná vám k tomu všemu zatančí břišní tanečnice.

Kam za hudbou?

Zázemí

Bartolomějská 13, Tak tady si můžete poslechnout dobrou alternativní hudbu a ještě si k tomu zatancovat. Místo je neformální, přátelské, inspirující prostě takové vaše zázemí.

Blues sklep

Liliová 10, bluesový hudební klub  a gruzinská restaurace. Potěšení téměř všech vašich smyslů.

Champagneria

Průchodní 4, sektový bar a galerie, kde si můžete poslechnout hudbu menších kapel i sólistů prohlídnout výstavu a ochutnat sekty všech možných značek a chutí.

Kam za divadlem?

Divadlo Kampa

Jak název napovídá, najdete jej na Kampě v ulici Nosticova 2a

Ředitelkou divadla je Iveta Dušková, žena Jaroslava Duška. Divadlo je vedeno v duchu těchto dvou osobností a myslím, že je nemusím představovat. Co chci však říci, návštěva divadla je velmi příjemná a představení, která se zde hrají mají nezaměnitelného ducha. V prostorách divadla pořádají i kurzy a nejsou jen dramatické. Najdete zde třeba představení těchto hereckých uskupení: Divadloujeto uskupení herců s mentálním postižením, Divadlonahrane- herecké uskupení, Improsamevody- totální improvizace. A mnohá další.

Viola

Národní 7.Komorní scéna inspirovaná literárními texty. Je zde již od roku 1963 s původním názvem Poetická vinárna Viola. Scéna opravdu komorní kde blízkost herce a diváka je jedinečná. Jeden malý útulný prostor a nad všemi zúčastněnými fotky herců a hereček, které tento prostor naplnili svým hlasem a procítěnou rolí. Tento otisk je hmatatelný i po letech. Vyzkoušejte si to.

Kam za tancem?

Salsa v srdci– Myslíkova 4. Jak název napovídá nachází se zde studio, kde si zatančíte salsu, merenge, bachatu.

Jam cafe– roztančená kavárna v Jakubské 2

Tančírna Plamínek v pátek a v sobotu standardní a latinskoamerické tance Národní 10, vchod z Voršilské 14.

Druna  Trojická 10.- studio současného tance, kontaktní improvizace, Feldenkraisova metoda, Osho Lekce každý den v týdnu.

Zlomek našich sousedů jsem představila, ale který z nich padne do oka přímo vám si netroufám předjímat

Po výtvarném kurzu je tedy ideální ještě zajít někam na sklenku.. Možná objevíte spřízněné tvůrčí duše, které tu na Novém Městě poletují již od dávných dob.

Mlžné opary nad Vltavou dokážou skutečně čarovat.

Třeba vás zavedou do jiných podniků,na sklenku, či za kulturou. Tak jako bludičky. Tak opatrně.