Jsme tu s dalším dílem seriálu dějin umění. Kde odkrýváme pozadí vzniku uměleckých děl slavných mistrů.

Dnešním umělcem je slavný nizozemský renesanční malíř převážně zobrazující morální úpadek lidstva. Při tom mne napadá, že dnes by jeho inspiraci byla zřejmě mnohonásobná. Jaké výjevy bychom na obrazech viděli? Staré vlámské přísloví „Svět je kopec sena a každý si z něj bere co chce“ je dnes více než aktuální.  Nyní se ale věnujme dějinám umění.

Hieronymus Bosch (1450 až 1453-1516)

Porod ve Vévodově lesíku

Pravé jméno malíře je Jheronimus (Jeroen) Bosch (celým jménem Jheronimus Bosch, Jeronimus van Aken). V nizozemštině se vyslovuje „Jeronymes Bos“. Narodil se v Hertogenbosch (Hartoghen Bosch, nebo také Den Bosch), neboli ve Vévodově Lesíku. Podle něj dostal jméno: Bosch tedy „Lesík“. Kdy to bylo se přesně neví. Datum narození se odhaduje podle autoportrétu, který namaloval těsně před smrtí.

Severní Brabantsko na jihu?

Severní Nizozemí patřilo k nejurbanizovanějším místům tehdejší Evropy, patřilo pod Svatou říši římskou. Severní Brabantsko na jihu země spravovali vévodové z Burgundska. Od roku 1482 po smrtelném pádu z koně dvacetipětileté Marie Burgundské byl regentem v Nizozemí Maxmilián a od roku 1493 převzal vládu nad Burgundskem jejich šestnáctiletý syn Filip Sličný.

První narozeniny v mezidobí dvou velkých epoch

Bosch se narodil na konci období vlámských primitivistických malířů v čele s Janem van Eyckem a začátkem zlatého věku nizozemského malířství. Jeho současníky byli například Albrecht Dürer, Leonardo da Vinci, Erasmus Rotterdamský, nebo svatý František z Pauly.

Kde se vzaly Boschovy umělecké vlohy a co zřejmě ovlivnilo jeho tvorbu?

Matka byla nemanželskou dcerou krejčího, který pocházel ze zvonařské rodiny. Předkové z otcovy strany pocházeli z Cách – odtud ono „van Aken“. Děda Jan se živil jako malíř a otec Antonius byl dokonce uměleckým poradcem tamějšího městského Bratrstva Notre-Dame (Bratrstva Přeslavné Panny Marie). Bosch se stal členem Bratrstva tři roky před tím, než namaloval pro katedrálu vnější křídla oltáře. Byl autorem také vitráží, svícnu a krucifixu. Místopřísežným členem Bratrstva byl 28 let a hodně pro něj znamenalo. Manželství s osiřelou dcerou městského hodnostáře, Aleid Goyarts van der Meervenne, s níž se oženil někdy kolem roku 1480, zůstalo zřejmě bezdětné. Nicméně díky sňatku dosáhl lepšího společenského postavení.

Veřejné popravy a náboženská procesí, Kladivo na čarodějnice

Žil v době, kterou můžeme označit za pozdní středověk. Byla to doba, kdy ještě města obehnaná vysokými hradbami obklopovala divoká příroda. Náboženská procesí s velkolepými průvody byly kontrastem surovosti veřejných poprav. Města obcházeli lidoví kazatelé a svými proslovy se pokoušeli bojovat proti marnivosti a přepychu mocných. Lidé vnímali život kolem sebe mnohem citlivěji než dnes. Hluboce prožívali a dávali navenek své emoce.  Že při kázáních často zástupy včetně kazatele ronily slzy, nebylo nic neobvyklého. Stejně jako posedlost mystikou a honem na čarodějnice. Roku 1487 byla vydána kniha Malleus maleficarum – Kladivo na čarodějnice.

Apokalyptické vize.

Jak se 15. století chýlilo ke konci, nastávala éra apokalyptických vizí o skonání světa a Posledním soudu. Roku 1494 vypukla ve Florencii revoluce, během níž byl vyhnán dosavadní vládnoucí rod Medicejských v čele s Lorenzem Nádherným a vlády se ujal na čtyři roky fanatický kazatel Savonarola (1498 byl ve Florencii upálen).

Král Filip II. největší obdivovatel

V roce 1504, kdy byl ve Španělsku tiskem vydán spis cestovatele Ameriga Vespucciho o novém světadíle za oceánem, namaloval Bosch pro nizozemského panovníka Filipa I. Sličného obraz Poslední soud. Ví se také, že Markéta Rakouská, regentka Nizozemska měla zájem o koupi obrazu Pokušení svatého Antonína. Jeho obrazy, dnes všechny v madridském Pradu, vlastnil také španělský král Filip II., jeho největší obdivovatel a sběratel. Například vlastnil Zahradu pozemských rozkoší a v komnatě, kde zemřel, ho provázel na onen svět obraz Sedm smrtelných hříchů. Isabela Katolická Španělská měla být majitelkou dvou obrazů Máří Magdaleny a dvou obrazů Pokušení svatého Antonína.

Alchymie a stvoření z jiných světů

Inspiraci Bosch čerpal z literatury i ze života kolem sebe. Scény, které dnes můžeme obdivovat na jeho obrazech, odrážejí obraz této doby. Přepych a marnivost mocných kontrastuje s bídou chudiny, které byla většina. Na obrazech můžeme kromě různých alegorických postav a hrozivých stvoření z jiného světa najít spoustu odkazů na alchymii. Tou byl podle všeho Bosch fascinován. Na obraze Pokušení svatého Antonína i v Zahradě pozemských rozkoší se dají najít fantazijní stavby připomínající výbavu alchymistické laboratoře.

Iluminované rukopisy a bestiáře

Pro svoje originální fantaskní motivy čerpal Bosch inspiraci ze středověkých iluminovaných rukopisů a bestiářů, kde se to tajuplnými bytostmi se zvířecími hlavami jen hemžilo. Za jeden příklad za všechny může posloužit iluminovaný rukopis Román o Fauvelovy, vzniklý roku 1317 přímo ve Flandrech. V roce 1484 v Hertogenboschi také vyšla kniha Tnugdalovo vidění, která popisovala nejrůznější detaily pekelných výjevů a očistce.  Obrazy jsou malované na dřevěné desky z dubu letního, s výjimkou Sedmi smrtelných hříchů na topolové desce.

Žirafa darem?

K největším dílům bezpochyby patří deskový triptych Zahrada pozemských rozkoší z let 1503-1504, někdy nazývaná také Tisícileté království. Jedná se o výjimečné dílo. Mimo jiné je na tomto obraze k vidění žirafa, kterou nejspíš Bosch upozorňuje na známou skutečnost, která obletěla Evropu roku 1487: žirafu totiž dostal darem florentský vládce z rodu Medicejských, Lorenzo il Magnifico.

Autor, nebo značka dílny?

Pokud jde o autorství obrazů, musíme se mít na pozoru. Co opravdu vytvořil malíř sám a co je výtvorem jeho dílny pod značkou Jheronimus Bosch. Jestli ji skutečně měl se neví. Pravděpodobně také neprošel oficiální malířskou průpravou, ale vyučil se řemeslem buď od svého otce, nebo u nějakého iluminátora z Utrechtu. Nepatří ani k žádné oficiální malířské škole své doby a technikou své malby nijak nevyniká. Je to spíše ona neobvyklá obraznost, která jeho fantaskní obrazy proslavila.

Smrt Bosche před reformací církve

Bosch svůj život prožil v období, kterým zmítala krize. Reformátoři v Nizozemí se odkazovali na náboženské hnutí Devotio moderna, hlásající střízlivosti, poslušnost a pravověrnost. On sám byl přísežným bratrem Bratrstva přeslavné Panny Marie a možná i exorcistou. Křesťanská církev procházela vnitřními otřesy, které nakonec vyústily v její reformaci.  Té se ale už Jheronimus Bosch nedožil kvůli zánětu pohrudnice. Naposledy vydechl roku 1516 a zádušní mše se konala 9. srpna.

Druhý Bosch

Tak byl přezdíván Pieter Brueghel, který z Bosche později čerpal, jako celá řada dalších umělců. O tom ale zase někdy příště. Třeba ve 20.stol, kdy se jeho dílo stalo zdrojem inspirace surrealistů.

Toto je pátý článek ze série, kterou najdete  na našem webu pod názvem „Střípky dějin umění“. Odkaz na seznam všech článků najdete zde

Několik uměleckých děl najdete v galerii pod článkem. Jako zdroj posloužila Wikipedie.

PV + ZK