Co všechno toto medium umí, poznáte při prvním tahu štětcem.
- Barvy jsou zářivější.
- Malba může být transparentní.
- Pod vrstvou jedné barvy tušíme podkladovou barvu a vidíme tahy štětcem. Můžeme se z toho domnívat, že temperová barva má svoji paměť. Zasuté vzpomínky se vynořují jedna po druhé, až poodhalí i tu nejhlubší utajovanou vrstvu.
Na vyzkoušení techniky malby vaječnou temperou stačí smíchat vaječný žloutek s temperovou barvou a… půlka lžičky žloutku, lžička tempery a tak pořád dokola, dokud nedojde plato vajec 🙂 Jednotlivé barvy s přidaným žloutkem máte namíchány v samostatných nádobkách.
Vezměte do ruky štětec a nanášejte jednotlivé barvy vedle sebe, či přes sebe, samozřejmě na kreslící karton, či dřevěnou desku.
Nakonec špachtlí či ostřejěím předmětem zkuste odstraňovat jednotlivé vrsty emulze. Nemusíte vůbec pospíchat, barvy schnou pozvolna. Tato malba temperou vytváří barevný film, který je zpočátku měkký a po zaschnutí pěkně pevný- tvrdý. Po dokonalém zaschnutí a přeleštění suchým měkkým hadříkem vznikne téměř vodovzdorný povrch.
Pokud si budete chtít namíchat temperovou emulzi se vším všudy, tady je recept:
1 vaječný žloutek, destilovaná voda, pigmentový prášek – lze nahradit temperovou barvou, zahuštěný lněný olej, damarový lak, arabská guma, kasein.
Pokud si budete připadat jako nějací pradávní alchymisté, tak vězte, že nejste daleko od pravdy. Vaječná tempera byla doložena již ve starém Egyptě v 2-3. stol. n.l.a to na malbě mumie. V malbě středověku měla podstatné místo. Najdeme ji v malbě ikon i knižní malbě. No a 15.století, kdy nastal zvrat v míchání této emulze, začalo směřovat k tzv. čisté olejomalbě. To již je ale dlouhá historie. Takže zpátky k nám.
Bojíte se, že si doma zašpiníte ubrus? Přijďte k nám do kurzu.
