Není dárek jako dárek

Hra na dávání a dostávání

Také stále více vnímáte ten předvánoční shon? Také si kladete otázku, zda je to vůbec třeba?  Zda se nechat do toho tlaku vtáhnout? Zda vánoce, nejsou takhle náhodou o něčem úplně jiném? Až si tu otázku kladně zodpovíte, možná budete mít klidné vánoce. :).

Tady v centru Prahy 1 je předvánoční shon dost znatelný. Lidé běhají a kličkují mezi jednotlivými nákupními centry, jsou obtěžkáni taškami plnými dárků. Proč vlastně? Chtějí podarovat blízkého, pro radost z dávání, nebo protože se to od nich očekává?  Nebo je to celé jen hra? Už vím, dárky se dávají, protože jsme byli celý rok hodní. Jsou-li ty dárky ještě vytvořené vlastníma rukama, jsou velmi vzácné, velmi osobní. Hluboké pro dávajícího i obdarovaného.

Advent v našem ateliéru

Pozoruji, že k nám do výtvarných kurzů chodí stále víc lidí, kterým dochází, že vánoce nejsou o drahých dárcích, ale společném bytí. S rodinou, s přáteli, s lidmi stejné krevní skupiny. I tak jsem se v předvánočním čase v kurzech cítila jako v záchranné stanici. To, když jsem otvírala vrata pavlačového domu, kde sídlí náš Ateliér ŠUM, lidem jdoucích do kurzů. První jejich slova zněla u všech skoro podobně. Jdu si odpočinout. Jdu jen na čaj. Nebudu nic dělat. Jdu si jen sednout. Jdu vás jen pozdravit. Nesu víno. Nestíhám.

Povánoční bloumání

Po Vánocích se tep zde v centru Prahy 1 poněkud zpomalí. Lidé se courají a bloumají ulicemi. Někteří jdou na svařák, na procházku do lesa, jiní do kostela, či na koncert, další sledují televizní pohádky, či poklimbávají v teple svého bytu. Centrum se trochu vylidní a působí poněkud ospale, i když noci se již pomalu začínají krátit. V ateliéru máme vánoční prázdniny.  Je čas na zamyšlení. Je čas i na prohlížení fotek  výtvorů z kurzů.

Jak to u nás vypadalo a co se vytvořilo?

Musím vám ty fotky také ukázat. Ti předvánočně unavení lidé, to totiž nakonec nevydrželi a začali tvořit. Mávnutím proutku odcházeli odpočatí, a ještě s dárky, které vytvořili sami.  Jejich tvoření u nás přispělo k jejich klidným vánocům. Z toho máme radost, vánoce jsou přeci mimo jiné i svátky radosti.

Milí, díky za dárek.

V kurzu keramiky vznikala všemožná barevná světélka.

Dětské kurzy by se daly nazvat andělskými, i když s nimi šili všichni čerti.

V kurzu Tiffany vitráží vznikaly dózy a svícny.

V kurzu kovového šperku čekaly prsteny na ruce svých nových majitelek.

V kurzu knižní vazby číhaly diáře pro rok 2020  na svoji první příležitost.

V kurzu kresby, malby a grafiky se tiskly novoročenky, ne však ve frontě na kapra, ale v satinýrce.

A mnoho jiných zajímavých technik, pletli jsme věnce, malovali na hedvábí, odlévali svíčky ze zbytků svíček a dávali jim nový život. vánoce se vším všudy. I tím shonem.

Fotky pod článkem

Tak to je jen zlomek vytvořeného.