Nedoceněný génius doby – Caravaggio  

Jsme tu s dalším dílem seriálu dějin umění. Kde odkrýváme pozadí vzniku uměleckých děl slavných mistrů.

Nedoceněný génius doby – Caravaggio  1571-1610

Fikce, či skutečnost?

V umělcově životě bývají často vyzdvihovány prvky jako nebezpečné potyčky, malířský úspěch, závist kolegů, výtvarná genialita, vražda v souboji, věznění, neustále útěky, udělená milost, ale i nevyjasněné úmrtí. Caravaggiuv dobrodružný život je opředen množstvím neuvěřitelných příběhů a romantizujících legend, které jsou natolik zakořeněny v jeho životním příběhu, že je již velmi obtížné rozlišit, kde stojí hranice mezi skutečným životem a fikcí.

autoportrér Caravaggio, výřez z obrazu

Skutečný Michaelangelao Merisi

Rozhodně nebyl tak prostého původu, jak se o něm tvrdí ještě nedávná historie. Romantismus 19. století, se v něm snažil vyvolat konvenční představu “sociálního buřiče”. Ve skutečnosti se narodil jako Michaelangelo Merisi v Miláně. Jeho otec byl stavitel, který pracoval pro jednoho markýze v nedalekém městečku Caravaggio a odtud pochází i jeho pozdější umělecký pseudonym, pod kterým získal slávu geniálního umělce.

Umělecké počátky

Jeho raná práce spadá ještě do období manýrismu. Již ve třinácti letech začal pracovat v dílně milánského malíře Simona Peterzana (1535-1599), později se přesídlil do římského ateliéru Giuseppa Cesariho (1568-1640), kde se věnoval zejména malbě dekoračních zátiší. Později pro jednoho mecenáše z okruhu římských kardinálu maloval kopie významných obrazů.

Dozvuky renesanční manýry

Abychom mohli dobře porozumět jeho dílu, musíme ho zasadit do historického a kulturního kontextu doby. Caravaggio lze řadit k umělcům, kteří tvořili na rozhraní dvou uměleckých epoch a významnou měrou přispěli k formování nového výtvarného stylu. V jeho díle lze spatřit nepopiratelnou složku manýrismu, tedy uměleckým, kterým byla završena renesanční epocha. (obr. Nemocný Bakchus, po 1591, Galleria Borghese, Řím) Jeho velkolepé barokní kompozice doplňují hravé detaily v podobě propracovaných zátiší – z předmětů denní potřeby, květů a ovoce. (obr. Vítězný Amor, 1598-1599, Staatliche Museen Berlín)

Vítězný Amor

Nemocný Bakchus

Mistr barokního šerosvitu

Je považován za jednoho z předních malířů šerosvitu a naturalismu 17. století.Ve své práci čerpal z renesanční italské malby 16. století, odkud si přinesl i Tizianův šerosvit a vdechl mu osobitý charakter. Za jednu z jeho nejlepších kompozičních maleb, kde dává plně vyniknout hře světla a stínu je “Obrácení svatého Pavla”. (obr. Obrácení svatého Pavla, 1601, Basilika Santa Maria del Popolo, Řím) Byl vytvořen jako diptych k obrazu “Ukřižování svatého Petra” v protilehlé kapli kostela Santa Maria del Popolo v Římě. (obr. Ukřižování svatého Petra, 1600-1601, Santa Maria del Popolo, Řím)  Na dílech zaujme nejen neobvyklé kompoziční řešení, ale i kontrast jednotlivých ploch, hra barev, ale i ostře podané detaily.

Obrácení svatého Pavla

Ukřižování svatého Petra

Společností opovrhovaný realismus

Vytvářel díla bez příkras, nedostatky zakrývající draperie a okouzlujících andělů. Jako modely pro svá díla si vybíral udřené, vrásčité lidi z ulice. Tehdejší společnost mladého malíře odsoudila jako naturalistu. Velké pobouření společnosti vyvolal obraz “Nevěřící Tomáš”, kde apoštol zasouvá prst do Kristovy rány, jako do rány obyčejného člověka. (obr. Nevěřící Tomáš, 1601-1602). Také jeho několikrát zpracovaný motiv s useknutou hlavou, ať již jako hlava sv. Jana Křtitele na podnose (obr. Salome s hlavou Jana Křtitele, 1610, National Gallery, Londýn- na obrázku níže je však Salome z Madridu), nebo za vlasy visící hlava Goliášova (obr. David s hlavou Goliášovou, 1605-1606, Kunsthistorisches Museum, Vídeň), nese zřetelné prvky naturalistického zpracování tváře mrtvého člověka. V obou zmíněných případech jde v podstatě o umělcovu vlastní podobiznu.

Nevěřící Tomáš

Salome s hlavou Jana Křtitele, Madrid

David s hlavou Goliášovou

Štvanec na útěku

V jeho malbách s autobiografickými rysy můžeme spatřovat jeho pohnutý osobní život. Byl velmi temperamentní povahy, a raně barokní Řím se touto dobou jen hemžil příležitostmi ke konfliktu. Roku 1604 se mladý malíř střetl kvůli své modelce k obrazu madony s notářem Pasqualonem, kterého zranil. Musel uprchnout pod ochranná křídla knížete Colonny do Janova. O něco později vyprovokoval v římském hostinci rvačku a byl uvězněn pro podezření ze zabití policisty. V roce 1606 se při hře nepohodl se svým spoluhráčem, který byl synem velitele papežského Andělského hradu a při potyčce svého protivníka smrtelně zranil. Dříve než byl vynesen rozsudek tak se mu podařilo z vězení uprchnout. Následně byl přijat mezi řádové bratry Maltézkých rytířů, kde očekával papežskou milost. Během svého útěku Evropou pracoval na svých vrcholných malířských dílech. V Neapoli vytvořil obraz “Bičování Krista” (obr. Bičování Krista, 1607, Neapol), který se stal styčným kamenem pro další vývoj neapolského malířství. Zemřel za velmi neurčitých okolnostech na pláži malého toskánském ostrůvku Monte Argentario, kde očekával papežskou milost.

Malířův odkaz nejen v našich zemích

Jeho dílo se stalo inspirací pro španělského Velazqueze, vlámského Rubense, nizozemského Rembranta, ale i českého Karla Škrétu (1610-1647). Za příklad Škrétova temnosvitu, kde můžeme zcela jednoznačně mluvit o Caravaggiově vlivu je plátno “Svatý Martin se dělí s žebrákem o plášť” z kostela Svatého Martina ve zdi na Starém Městě pražském.(obr. Svatý Martin se dělí s žebrákem o plášť, po 1650, Národní galerie, Praha) Kromě charakteru výtvarného zpracování, zde můžeme nalézt i kompoziční linii, kdy se pod kopyty bílého koně leží obnažené tělo starce. (obr. Obrácení svatého Pavla, 1600-1601, soukromá sbírka knížete Guida Odescaldiho, Řím; první odmítnutá verze obrazu)

Obrácení svatého Pavla, odmítnutá verze obrazu.

Toto je šestý článek ze série, kterou najdete  na našem webu pod názvem „Střípky dějin umění“.  Nicméně můj první. Odkaz na seznam všech článků najdete zde

TK