Pohodlně se usaďte, avizovaný seriál začíná.
Toto je tedy první ze série článků, které najdete na našem webu pod názvem „Střípky dějin umění“. Odkaz na seznam všech článků najdete zde.
Leonardo da Vinci
(15. 4. 1452, Anchiano u Vinci, Itálie – 2. 5. 1519, Cloux, Francie)
2019- 1519 =500
Letos uplyne přesně 500 let od úmrtí slavného malíře, vynálezce a vědce, a tak bychom mohli pokračovat. Leonardo da Vinci byl vskutku renesanční člověk: nebylo lidského odvětví, kterým by se za svůj život nezabýval. V jeho denících najdeme všemožné náčrtky nejrůznějších strojů. Většinu svého života strávil Leonardo ve Florencii a v Miláně, později působil také v Římě a nakonec ve Francii, kam odjel na pozvání krále. Tam je také pohřben.
Rébus LEO…INC…/…EO… DUS VINC…
Jeho ostatky údajně spočívají v kapli svatého Huberta v Amboise, kam byly údajně přeneseny v 19. století z kaple svatého Florentina, která byla během francouzské revoluce zničena a v roce 1808 došlo k její demolici. Podle některých dobových zpráv však vůbec není jisté, že v kapli svatého Huberta Leonardovy ostatky skutečně jsou. Traduje se, že byly roku 1863 nalezeny nějaké kosti u kaple svatého Florentina nedaleko fragmentu nápisu na tombě: LEO…INC…/…EO… DUS VINC… a z toho se tehdy usoudilo, že by mohly patřit slavnému umělci.
Aviatik, muzikant, nebo….
Fascinován byl zejména létáním a stal se tak prvním teoretikem aviatiky.
Lodovico Sforza, vévoda milánský,jím byl okouzlen (na jeho pozvání se umělec přestěhoval do Milána).Na soutěži, v níž měli hudebníci předvést svoje umění improvizace, se objevil Leonardo se svým zbrusu novým vylepšeným nástrojem, lyrou, a všechny ostatní soutěžící předčil svým básnickým uměním doprovázeným na svůj nástroj.
Sirotek a notář, geniální kombinace
Leonardovými rodiči byli podle nejnovějšího potvrzení předního odborníka na Leonarda – Martina Kempa – osiřelá, patnáctiletá, Caterina Meo di Lippi a Ser Piero da Vinci, který pracoval jako notář. Podle zahraničního článku, který vyšel v roce 2016, žije v Toskánsku do dnešní doby 35 potomků po otcovské linii, jak potvrdili historička Agnese Sabato a historik umění Alessandro Vezzosi. Martin Kemp se v knize Mona Lisa. The People and the Painting. (2017)zabývá i potomky po mateřské linii.
Žák lepší než učitel
Učitelem Leonarda byl florentský umělec Andrea del Verrochio. Leonardo namaloval anděla na obraze Křest Krista tak dokonale, že se rázem stal ústřední postavou celé malby a Verrochio se prý zřekl malování.
Nejslavnější díla
Poslední večeře
(1492/4-1498), jedna z nejslavnějších fresek na světě, je k vidění v Miláně, v refektáři dominikánského kláštera kostela Santa Maria delle Grazie. Jenom pro zajímavost: tito dominikáni roku 1300 během inkvizičního procesu v Miláně nechali vykopat hrob a spálit ostatky Vilemíny, údajné dcery Přemysla Otakara I. (za kterou byla pokládána během procesu), aby tak zabránily šíření jejího kultu.
Freska zachycuje situaci chvíli po té, co Ježíš sdělil svým apoštolům, že jeden z nich ho zradí. Kolují také mnohé dohady o tom, zda postava vedle Ježíše je skutečně apoštol Jan, nebo je to žena – Máří Magdalena. Stejně tak se povídalo, že v postavě Jidáše je zvěčněn Prior onoho kláštera, kterému se tím Leonardo chtěl pomstít.
Dílo do dnešních dnů překonalo mnoho nešťastných zásahů, nejen při neopatrných stavebních zásazích (když chtěli mniši rozšířit vstupní dveře nacházející se pod freskou) a za doby francouzské revoluce posloužil refektář jako konírna.
Kopii tohoto slavného díla vytvořil roku 1510 Marco de Oggiono nebo také Uggione pro refektář kláštera v Pavii a nachází se od roku 1819 v britské Royal Academy of Arts, která ji za 600 liber odkoupila. Má stejné rozměry jako originál.
Mona Lisa
(1503-1505), nebo také La Gioconda, portrét Lisy, rozené Gherardini, kterou umělec začal malovat krátce po svých padesátých narozeninách ve Florencii, kam se vrátil z Milána –portrét manželky florentského kupce s hedvábím.
Záhadný úsměv této ženy se stal impulsem celé řady spekulací. Po technické stránce za tento tolik obdivovaný úsměv může sfumato. Malířská technika, která dosahuje rafinovaného dojmu prostorové hloubky vrstvením průsvitných odstínů barev. Další okolností, o které píše životopisec Vasari, je, že Leonardo se postaral o to, aby bylo kolem portrétované dámy neustále živo: obklopena byla prý hudebníky, zpěváky a harlekýny, kteří ji měli rozveselovat.
Ani takové vysvětlení však nedá některým spát, a tak vznikají neustále další a další teorie. Podle badatele Silvana Vincetiho by měl být obraz kombinací dvou tváří – ženské (o které už jsme se zmínili výše) a tou druhou by měla být tvář mužská, patřící florentskému umělci přezdívanému Salai nebo Andrea Salaino, vlastním jménem Gian Giacomo Caprotti (1480-1524). Tuto hypotézu ovšem většina jiných historiků odmítá. Salai, Leonardův miláček, kterého přijal za vlastního. V Leonardově pozůstalosti bychom našli nespočet kreseb jeho tváře a stál mu modelem pro více jeho obrazů.
Vinceti podrobil plátno zkoumání s pomocí spektroskopu vyzařujícího infračervené světlo. V levém oku našel písmeno S, v pravém L a na pozadí slavné malby pod klenutým mostem číslo 72. Výsledky výzkumu by měly být zveřejněny právě k 500. výročí Leonardova úmrtí.
Obraz Mona Lisa byl ukraden. Tato telegrafická zpráva se rozletěla do celého světa 23. srpna 1911. Mezi hlavními podezřelými byli dokonce iumělci Guillaume Apollinaire a Pablo Picasso. Po dvou letech se obraz našel díky prodejci umění Alfredu Gerimu ve Florencii. Pachatel Vincenzo Peruggia, pracovník Louvru, který mu ukradený obraz nabízel, byl odhalen. Za krádež dostal půlroční vězení v žaláři. V Itálii byl některými za svůj pokus o „navrácení“ Mony Lisy zpět na italskou půdu oslavován jako hrdina.Dnes slavné dílo vystavuje opět Louvre a každých 15 minut jej může obdivovat 25 návštěvníků.
Několik dalších uměleckých děl najdete v galerii pod článkem.
PV